Poslední den v Istanbulu
Od příjezdu Lucky uběhlo šest dní ani jsme se neotočili. Vše potřebné jsme dokoupili, vše podstatné jsme viděli a vše výborné jsme stačili ochutnat. Bude mi chybět turecká kuchyně a tamní místa, která mi přirostla k srdci. Istanbul se stal po Broumovsku a Ostravě mým dalším domovem.
Poslední večer jsme strávili společně s Burcu v Ortakoy, kam jsme zašli sníst výbornou wafli. Doma v Bešiktaši jsme se rozloučili, vzali si kufry a v doprovodu Burcu jsme odjeli taxíkem na Taksim, odkud nám odjížděl autobus na letiště. Bylo mi smutno, že odjíždíme. Mrzelo mě, že nechávám Burcu v Istanbulu a nevím, kdy ji opět uvidím. Na druhou stranu jsem se ale těšil na nové zážitky z cesty. Na letišti bylo vše v pořádku. Let byl taky bez problému.
Setkání s Leňou v Dubaji
Usnul jsem v letadle, ještě jsme ani nevzlétli a probudil se až nad Arabským poloostrovem. Lucka, která nemá ráda moc létaní to vše zvládla na výbornou. Na Sharjha letišti ve Spojených Arabských Emirátech jsme si vyřídili tranzitní vízum a vyrazili do města. Na letišti jsme narazili na Češku, která letěla taky do Jaipuru, takže vyrazila s námi také do Dubaje. Při příchodu z letiště nám přilítla facka v podobě horké vzduchu. Jeli jsme autobusem do centra a po tom taxíkem na smluvené místo schůzky s Léňou. Setkali jsme se, jak jsme se domluvili. Po přivítání nás Lenka autem zavezla, abychom se podívali na sjezdovku, kterou si Arabové uprostřed pouště vybudovali. Původně jsme zvažovali, že se i zalyžujeme, ale neměli jsme tolik času a mimo to, ta sjezdovka není moc dlouhá. Kromě koupání v neskutečně horkém moři, jsme viděli jak Leňa bydlí, Deira centrum, trhy, mrakodrapy a mnoho dalších zajímavých skvostů.
Přílet do Indie
Let z Dubaje do Jaipuru byl pro mě jako minule hrozný. V letadle z celkových 200 lidí bylo asi pět Evropanů, jinak samí Indové, kteří se vraceli z práce domů. Celou cestu si něco povídali a sem tam zavanul typický Indický zápach. Usnout jsem pořádně nemohl, protože se sedačka nedala sklopit, ale nakonec se usnout podařilo. Lucka si na létání tak zvykla, že ji už nedělá žádný žaludeční problém. Při přistávání v Jaipuru jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem tu přistával přibližně před čtyřmi měsíci. V tu dobu jsem si říkal, že doufám, že se do Jaipuru delší dobu nepodívám. Ani jsme ještě nedojeli na konec ranweje a letušky měly plné ruce práce uklidnit Indy, kteří se již odpoutávaly pásy a připravovaly se na výstup z letadla. Při scházení po schůdkách z letadla mě překvapilo, že tu není takové teplo jaké jsem čekal. Bylo půl čtvrté ráno a teplota byla kolem 27 stupňů. Naposledy to bylo mnohem horší a vlhkost byla taky vyšší. Na imigračním se nic nezměnilo. Pomalost pasových úředníků zůstala stejná. Interiér se trošku změnil. Přibyly nějaké reklamy a začal se opravovat záchod, druhý pás na zavazadla zůstal ovšem stále nefunkční. Po hodině a půl čekání jsme se dostali k našim zavazadlům, naštěstí máme všechny v pořádku, jen můj kufr utrpěl drobnou zlomeninu umělé nožičky, naštěstí kolečka fungují. Před letištěm na nás čeká řidič Surya přesně podle domluvy. Nasedáme do auta s klimatizací a vyrážíme směr centrum Jaipuru. Jsme pozváni na čaj k Suryovi. Manželka nás vítá, od poslední doby se nezměnila. Surya při pití čaje nezapomíná dodat, že ji to v domácnosti sice moc nejde, ale že je mladá a jinak dobrá. S Luckou se vydáváme projít polospící miliónový Jaipur. Chudoba tu je na každém kroku. Polonahé děti hrající si v odpadkách přicházejí k nám žebrat. Rikšy troubí, přeplněné autobusy jezdí po cestě a bohatší děti v uniformách chodí do školy. Lucka je v šoku z lidí co kolem sebe vidí. Vracíme se zpět k Suryovi a necháváme se provést po městě. Vidíme nejzajímavější místa Jaipuru. Kolem desáté hodiny odjíždíme směr New Delhi.
Příjezd do New Dehli
Po většinu čtyřhodinové cesty spíme, protože jsme unaveni z letu. Surya se v řízení nezměnil. Stále žvýká tabák, který během cesty vyplivuje z otevřených dveří. Některá auta na cestách jsou v hrozném stavu. Náš bodový systém by sebral řidičák opravdu každému. Ambasádu nacházíme poměrně snadno. U brány do ambasády říkáme vrátnému kdo jsme a co potřebujeme. Za chvíli přibíhá zpět a v zápětí přichází náš patron, politický a ekonomický tajemník ambasády. Srdečně nás vítá a ukazuje ubytování. Každý s Luckou dostáváme svůj pokoj. Po vybalení se jdeme zaplavat do nedalekého bazénu společně s našim patronem a jeho jednoletým synem. Po zjištění nezbytných informací se vracíme zpět na pokoj, kde si povídáme. Na večeři jsme vyrazili do nedaleké restaurace. Lucka si dala kuřecí nudle a já singapůrské nudle. Oběma nám chutnalo. Po večeři jsme se vrátili zpět na ambasádu, kde jsme se později seznámili s naši kolegyní Lenkou. Večer uleháme polomrtví do postele a spíme hodně tvrdě.
Od příjezdu Lucky uběhlo šest dní ani jsme se neotočili. Vše potřebné jsme dokoupili, vše podstatné jsme viděli a vše výborné jsme stačili ochutnat. Bude mi chybět turecká kuchyně a tamní místa, která mi přirostla k srdci. Istanbul se stal po Broumovsku a Ostravě mým dalším domovem.
Poslední večer jsme strávili společně s Burcu v Ortakoy, kam jsme zašli sníst výbornou wafli. Doma v Bešiktaši jsme se rozloučili, vzali si kufry a v doprovodu Burcu jsme odjeli taxíkem na Taksim, odkud nám odjížděl autobus na letiště. Bylo mi smutno, že odjíždíme. Mrzelo mě, že nechávám Burcu v Istanbulu a nevím, kdy ji opět uvidím. Na druhou stranu jsem se ale těšil na nové zážitky z cesty. Na letišti bylo vše v pořádku. Let byl taky bez problému.
Setkání s Leňou v Dubaji
Usnul jsem v letadle, ještě jsme ani nevzlétli a probudil se až nad Arabským poloostrovem. Lucka, která nemá ráda moc létaní to vše zvládla na výbornou. Na Sharjha letišti ve Spojených Arabských Emirátech jsme si vyřídili tranzitní vízum a vyrazili do města. Na letišti jsme narazili na Češku, která letěla taky do Jaipuru, takže vyrazila s námi také do Dubaje. Při příchodu z letiště nám přilítla facka v podobě horké vzduchu. Jeli jsme autobusem do centra a po tom taxíkem na smluvené místo schůzky s Léňou. Setkali jsme se, jak jsme se domluvili. Po přivítání nás Lenka autem zavezla, abychom se podívali na sjezdovku, kterou si Arabové uprostřed pouště vybudovali. Původně jsme zvažovali, že se i zalyžujeme, ale neměli jsme tolik času a mimo to, ta sjezdovka není moc dlouhá. Kromě koupání v neskutečně horkém moři, jsme viděli jak Leňa bydlí, Deira centrum, trhy, mrakodrapy a mnoho dalších zajímavých skvostů.
Přílet do Indie
Let z Dubaje do Jaipuru byl pro mě jako minule hrozný. V letadle z celkových 200 lidí bylo asi pět Evropanů, jinak samí Indové, kteří se vraceli z práce domů. Celou cestu si něco povídali a sem tam zavanul typický Indický zápach. Usnout jsem pořádně nemohl, protože se sedačka nedala sklopit, ale nakonec se usnout podařilo. Lucka si na létání tak zvykla, že ji už nedělá žádný žaludeční problém. Při přistávání v Jaipuru jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem tu přistával přibližně před čtyřmi měsíci. V tu dobu jsem si říkal, že doufám, že se do Jaipuru delší dobu nepodívám. Ani jsme ještě nedojeli na konec ranweje a letušky měly plné ruce práce uklidnit Indy, kteří se již odpoutávaly pásy a připravovaly se na výstup z letadla. Při scházení po schůdkách z letadla mě překvapilo, že tu není takové teplo jaké jsem čekal. Bylo půl čtvrté ráno a teplota byla kolem 27 stupňů. Naposledy to bylo mnohem horší a vlhkost byla taky vyšší. Na imigračním se nic nezměnilo. Pomalost pasových úředníků zůstala stejná. Interiér se trošku změnil. Přibyly nějaké reklamy a začal se opravovat záchod, druhý pás na zavazadla zůstal ovšem stále nefunkční. Po hodině a půl čekání jsme se dostali k našim zavazadlům, naštěstí máme všechny v pořádku, jen můj kufr utrpěl drobnou zlomeninu umělé nožičky, naštěstí kolečka fungují. Před letištěm na nás čeká řidič Surya přesně podle domluvy. Nasedáme do auta s klimatizací a vyrážíme směr centrum Jaipuru. Jsme pozváni na čaj k Suryovi. Manželka nás vítá, od poslední doby se nezměnila. Surya při pití čaje nezapomíná dodat, že ji to v domácnosti sice moc nejde, ale že je mladá a jinak dobrá. S Luckou se vydáváme projít polospící miliónový Jaipur. Chudoba tu je na každém kroku. Polonahé děti hrající si v odpadkách přicházejí k nám žebrat. Rikšy troubí, přeplněné autobusy jezdí po cestě a bohatší děti v uniformách chodí do školy. Lucka je v šoku z lidí co kolem sebe vidí. Vracíme se zpět k Suryovi a necháváme se provést po městě. Vidíme nejzajímavější místa Jaipuru. Kolem desáté hodiny odjíždíme směr New Delhi.
Příjezd do New Dehli
Po většinu čtyřhodinové cesty spíme, protože jsme unaveni z letu. Surya se v řízení nezměnil. Stále žvýká tabák, který během cesty vyplivuje z otevřených dveří. Některá auta na cestách jsou v hrozném stavu. Náš bodový systém by sebral řidičák opravdu každému. Ambasádu nacházíme poměrně snadno. U brány do ambasády říkáme vrátnému kdo jsme a co potřebujeme. Za chvíli přibíhá zpět a v zápětí přichází náš patron, politický a ekonomický tajemník ambasády. Srdečně nás vítá a ukazuje ubytování. Každý s Luckou dostáváme svůj pokoj. Po vybalení se jdeme zaplavat do nedalekého bazénu společně s našim patronem a jeho jednoletým synem. Po zjištění nezbytných informací se vracíme zpět na pokoj, kde si povídáme. Na večeři jsme vyrazili do nedaleké restaurace. Lucka si dala kuřecí nudle a já singapůrské nudle. Oběma nám chutnalo. Po večeři jsme se vrátili zpět na ambasádu, kde jsme se později seznámili s naši kolegyní Lenkou. Večer uleháme polomrtví do postele a spíme hodně tvrdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat