První dojmy už jsou přehodnoceny v dojmy nové, které se počítám po čase také změní, ale už ne tak razantně. Začínám se postupně otrkávat, teda alespoň myslim, přestala jsme se tolik bát toho co jím, nevím jestli je to dobře, každopádně se mi to jeví jako nutnost, abych tu mohla přežít. Když si vzpomenu na první den po přistání v Jaipuru, nevzali jsme si od našeho řidiče ani čaj, teda vzali, ale vylili jsme ho, i když mi to přišlo vrcholně nezdvořilé:-(, dneska nemám problém s tím jíst ve vlaku, hotelu nebo v restauracích řekněme ne pro Evropany. Indické jídlo je jako každé jiné, je skvělé, když ho někdo umí udělat, už jsme měla tu čest! Stále však spoléhám více na naše čínské kolegy a jejich nudle, které jsou zaručenou jistotou!! Ne
každý den má člověk chuť riskovat. Do kuchyně se raději nikdy nedívám a neřeším, co jiného, při nejhorším pomůže kamarád Endiaron:-)
Život zde vedeme dvojí, ten na ambasádě, která je oázou klidu a ten venku, mimo ambasádu a také mimo Dillí, což teprve považuji za tu správnou Indii, kterou si člověk buď zamiluje nebo prostě ne. V areálu ambasády si člověk připadá tak trochu jako nadčlověk /Nietche by ze mně měl radost/, je to samá Madam sem, Madam tam, od řidičů, služebných a jiného personálu ambasády, kteří jsou zdejší. Mám pocit, že to může člověka tak trochu zkazit, ale… mooc snažím, aby se tak nestalo, je to tu zvláštní, ze začátku jsem byla vykulená z toho, že si po sobě v práci nesmím pomalu ani omýt hrnek, „vždyť ji bereš práci /paní uklízečce/“ je mi pořád dokola opakováno, asi už tomu rozumím, ale bude mi to chvíli trvat než si na to zvyknu.:-( přece jen, jsem ve funkci uklízečky taky zběhlá a soucítím s místními kolegyněmi…palmy, bazén, klid a mír, tak to je ambasáda.
Venku to je silnější kafíčko, prvotní šoky byly tvrdé, ale člověk se až neuvěřitelně rychle otrká, začínám být postupně apatická k tomu neuvěřitelnému nepořádku, který je všude kolem. Jen to horko mi pořád nějak nejde ignorovat, ani se nedivím, že jsou černoši považováni za lenochy, v takovém vedru se člověku opravdu nic nechce…tím však začíná další součást každého dne tady, klimatizace!!! Je všude, a je jí moc, bez ní se tu žít nedá a pracovat už vůbec ne a s ní je to taky složité, kašel a bolest v krku, je denním chlebem. Doufám, že se to časem srovná…
Tak to je jen pár prvních dojmů, já vím, budu psát častěji:-). Mějte se všichni krásně, moc na vás myslim. Pusu L.
každý den má člověk chuť riskovat. Do kuchyně se raději nikdy nedívám a neřeším, co jiného, při nejhorším pomůže kamarád Endiaron:-)Život zde vedeme dvojí, ten na ambasádě, která je oázou klidu a ten venku, mimo ambasádu a také mimo Dillí, což teprve považuji za tu správnou Indii, kterou si člověk buď zamiluje nebo prostě ne. V areálu ambasády si člověk připadá tak trochu jako nadčlověk /Nietche by ze mně měl radost/, je to samá Madam sem, Madam tam, od řidičů, služebných a jiného personálu ambasády, kteří jsou zdejší. Mám pocit, že to může člověka tak trochu zkazit, ale… mooc snažím, aby se tak nestalo, je to tu zvláštní, ze začátku jsem byla vykulená z toho, že si po sobě v práci nesmím pomalu ani omýt hrnek, „vždyť ji bereš práci /paní uklízečce/“ je mi pořád dokola opakováno, asi už tomu rozumím, ale bude mi to chvíli trvat než si na to zvyknu.:-( přece jen, jsem ve funkci uklízečky taky zběhlá a soucítím s místními kolegyněmi…palmy, bazén, klid a mír, tak to je ambasáda.
Venku to je silnější kafíčko, prvotní šoky byly tvrdé, ale člověk se až neuvěřitelně rychle otrká, začínám být postupně apatická k tomu neuvěřitelnému nepořádku, který je všude kolem. Jen to horko mi pořád nějak nejde ignorovat, ani se nedivím, že jsou černoši považováni za lenochy, v takovém vedru se člověku opravdu nic nechce…tím však začíná další součást každého dne tady, klimatizace!!! Je všude, a je jí moc, bez ní se tu žít nedá a pracovat už vůbec ne a s ní je to taky složité, kašel a bolest v krku, je denním chlebem. Doufám, že se to časem srovná…
Tak to je jen pár prvních dojmů, já vím, budu psát častěji:-). Mějte se všichni krásně, moc na vás myslim. Pusu L.
Žádné komentáře:
Okomentovat