Taj Mahal

Tak a je to tady, viděla jsem Taj Mahal. Neřekl někdo vidět Taj Mahal a zemřít, hm to bylo asi o jiném místě. No třeba příště. Aleš už si to zkusil podruhé, takže trochu rutina:-), ale já jsem byla fakt mile překvapena. Tady v New Delhi mi téměř všichni tvrdili, že Taj Mahal je malej, žloutne a nestojí za to drkotání se vlakem.
Možná, že právě proto jsem byla mile překvapena. Není zas tak malinkej, ani moc nežloutne a má určitě své kouzlo!
Taj Mahal je spjat s městem Agra. Tam jsme stihli projít Pevnost, která je moc krásná, celá z červeného pískovce a obklopena hlubokým příkopem, kdysi naplněným vodou.
Po pevnosti jsme zašli na dobrý obídek a najali řidiče, který nás odvezl do asi 40 km vzdáleného Fatéhpur Síkrí. Fatéhpur Síkrí je opuštěným komplexem, který byl v 16. století hlavním městem mughalské říše. Nechal ho vybudovat císař Akbar. Jeho architektura je směsicí hinduistického a islámského slohu s odráží Akbarovu světskou vizi i jeho způsob vlády. Město bylo ponecháno napospas osudu – podle některých názorů z důvodu nedostatku vody a dnes slouží hlavně jako turistická atrakce pro milovníky historie a architektury.
Plni dojmů jsme večer nasedli do vlaku a trmáceli se snad nejlevnějším vlakem v Indii do Delhi. Cesta zpět trvala o 2 hodny víc než ta ráno a stála nás spoustu energie. Zásadním problémem při cestování zůstává to, že na průměrnou sedačku ve vlaku se vejde přibližně 5 spících Indů, ležících různě přes sebe, ale my 3 ne Indi jsme měli značné problémy si na ni jen pohodlně sednout. Po většinu cesty jeden z nás obcházel vlak a postával opodál, abychom ve zdraví přežili. Úplně zoufalí jsme dorazili do

Dillí, zapadlino pelechů a vstali druhý den fakt pozdě.:-)