Ale vy si tam nic kupovat nemusíte, je tam hodně draho. Jen říkejte, že je to drahé a za chvíli odejděte." Prodavači se nám věnovali s nesmírnou pozorností. Ceny byli oproti normálu 10x až 15x dražší. Od šátků z kašmíru přes mramorové ganéši za 40 tis. kč. Cestou zpět se řidič opět rozpovídal. "Tak Vy pracujete na ambasádě, to byste mi mohli pomoc získat vízum do Česka. Strašně bych tam rád jel. Pomůžete mi?" "Hm, to není naše pravomoc, ale můžete si oficiálně požádat. Jestli máte bankovní konto, zdravotní pojištění, atd. byste neměl mít problém," odpovídám mu. "Bankovní konto nemám, snad za pět let. Tak to zkusím až potom. To víte, moc mi ze zisku nezbývá." Mezitím k nám přišla žebrající holčička, když jsme stáli na červenou. Všude je hrozný smrad z výfuků. Stojíme kousek od autobusu a černý dým z výfuku mi zahřívá nohy. Konečně se rozjíždíme a řidič pokračuje. "Chodili za mnou dvě holky. Jedna byla vdaná a druhá svobodná. Já jsem taky svobodný. Promiňte moje angličtina je slabá," omlouval se. "Tu vdanou jsem nechal, to nemělo smysl. Ale ta druhá byla super. Zamiloval jsem se do ni. Poprvé když jsem ji vezl rikšou, tak jsme si hodně povídali. Jednou za mnou přišla a chtěla odvést domů, měla jen 20 rupíí, ale tak jsem ji přesto domů odvezl." Vozí svou "nastávající" domů za peníze. Jiný kraj jiný mrav. Co myslíte holky? "Když jsme tak jeli, poprosila mě jestli bych ji neukázal ještě Bránu Indie a parlament. Samozřejmě, že jsem ji tam zavezl, i když se mi to za dvacet rupií nevyplatilo. Je strašně krásná. Její maminka je z Itálie. Vezl jsem ji několikrát. Vyměnili jsme si i telefoní čísla. Ale potom se mi už neozvala. Zlomila mi mé srdce. Dneska večer pojedu zase na to místo, kde pracuje. Chci ji vidět a mluvit s ní. Doufám, že si sedne do mé rikši a já ji budu moci zavést domů." Doufejme, že se mu podaří najít jeho lásku. Popravdě si myslím, že bude ještě chvíli nešťastný.
čtvrtek 6. září 2007
Zamilovaný rikša
Včera večer jsme se vraceli z Connaught place (Václavák) a náš řidič rikši se rozpovídal o svém životě v Dilíí. "V Dillí jsem se narodil. Je mi dvacet sedm let." (ve skutečnosti vypadal na 37) "Každý den si tady pronajímám rikšu za 350 rupií (asi 170kč) a jezdím po městě. Rikša je moje matka, ta mi dává jídlo, abych přežil další den. Někdy se daří dobře někdy hůře. Třeba dneska jsem si s Vámi dohromady vydělal jen 330 rupií, ale čeká mě ještě celá noc." Abychom se dostali levněji zpět na ambasádu, tak nás zaváží do jednoho obchodu pro turisty. "Za každého koho dovezu do tohoto obchodu dostanu 30 rupií a když si něco koupíte tak dostanu 10% z ceny. 
Ale vy si tam nic kupovat nemusíte, je tam hodně draho. Jen říkejte, že je to drahé a za chvíli odejděte." Prodavači se nám věnovali s nesmírnou pozorností. Ceny byli oproti normálu 10x až 15x dražší. Od šátků z kašmíru přes mramorové ganéši za 40 tis. kč. Cestou zpět se řidič opět rozpovídal. "Tak Vy pracujete na ambasádě, to byste mi mohli pomoc získat vízum do Česka. Strašně bych tam rád jel. Pomůžete mi?" "Hm, to není naše pravomoc, ale můžete si oficiálně požádat. Jestli máte bankovní konto, zdravotní pojištění, atd. byste neměl mít problém," odpovídám mu. "Bankovní konto nemám, snad za pět let. Tak to zkusím až potom. To víte, moc mi ze zisku nezbývá." Mezitím k nám přišla žebrající holčička, když jsme stáli na červenou. Všude je hrozný smrad z výfuků. Stojíme kousek od autobusu a černý dým z výfuku mi zahřívá nohy. Konečně se rozjíždíme a řidič pokračuje. "Chodili za mnou dvě holky. Jedna byla vdaná a druhá svobodná. Já jsem taky svobodný. Promiňte moje angličtina je slabá," omlouval se. "Tu vdanou jsem nechal, to nemělo smysl. Ale ta druhá byla super. Zamiloval jsem se do ni. Poprvé když jsem ji vezl rikšou, tak jsme si hodně povídali. Jednou za mnou přišla a chtěla odvést domů, měla jen 20 rupíí, ale tak jsem ji přesto domů odvezl." Vozí svou "nastávající" domů za peníze. Jiný kraj jiný mrav. Co myslíte holky? "Když jsme tak jeli, poprosila mě jestli bych ji neukázal ještě Bránu Indie a parlament. Samozřejmě, že jsem ji tam zavezl, i když se mi to za dvacet rupií nevyplatilo. Je strašně krásná. Její maminka je z Itálie. Vezl jsem ji několikrát. Vyměnili jsme si i telefoní čísla. Ale potom se mi už neozvala. Zlomila mi mé srdce. Dneska večer pojedu zase na to místo, kde pracuje. Chci ji vidět a mluvit s ní. Doufám, že si sedne do mé rikši a já ji budu moci zavést domů." Doufejme, že se mu podaří najít jeho lásku. Popravdě si myslím, že bude ještě chvíli nešťastný.
Ale vy si tam nic kupovat nemusíte, je tam hodně draho. Jen říkejte, že je to drahé a za chvíli odejděte." Prodavači se nám věnovali s nesmírnou pozorností. Ceny byli oproti normálu 10x až 15x dražší. Od šátků z kašmíru přes mramorové ganéši za 40 tis. kč. Cestou zpět se řidič opět rozpovídal. "Tak Vy pracujete na ambasádě, to byste mi mohli pomoc získat vízum do Česka. Strašně bych tam rád jel. Pomůžete mi?" "Hm, to není naše pravomoc, ale můžete si oficiálně požádat. Jestli máte bankovní konto, zdravotní pojištění, atd. byste neměl mít problém," odpovídám mu. "Bankovní konto nemám, snad za pět let. Tak to zkusím až potom. To víte, moc mi ze zisku nezbývá." Mezitím k nám přišla žebrající holčička, když jsme stáli na červenou. Všude je hrozný smrad z výfuků. Stojíme kousek od autobusu a černý dým z výfuku mi zahřívá nohy. Konečně se rozjíždíme a řidič pokračuje. "Chodili za mnou dvě holky. Jedna byla vdaná a druhá svobodná. Já jsem taky svobodný. Promiňte moje angličtina je slabá," omlouval se. "Tu vdanou jsem nechal, to nemělo smysl. Ale ta druhá byla super. Zamiloval jsem se do ni. Poprvé když jsem ji vezl rikšou, tak jsme si hodně povídali. Jednou za mnou přišla a chtěla odvést domů, měla jen 20 rupíí, ale tak jsem ji přesto domů odvezl." Vozí svou "nastávající" domů za peníze. Jiný kraj jiný mrav. Co myslíte holky? "Když jsme tak jeli, poprosila mě jestli bych ji neukázal ještě Bránu Indie a parlament. Samozřejmě, že jsem ji tam zavezl, i když se mi to za dvacet rupií nevyplatilo. Je strašně krásná. Její maminka je z Itálie. Vezl jsem ji několikrát. Vyměnili jsme si i telefoní čísla. Ale potom se mi už neozvala. Zlomila mi mé srdce. Dneska večer pojedu zase na to místo, kde pracuje. Chci ji vidět a mluvit s ní. Doufám, že si sedne do mé rikši a já ji budu moci zavést domů." Doufejme, že se mu podaří najít jeho lásku. Popravdě si myslím, že bude ještě chvíli nešťastný.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat